Čágo belo byl modelingový strop, padesátku vzývám a ctím, říká Tereza Pergnerová - iDNES.cz (2024)

Rádio Impuls slaví letos pìtadvacet let. Vzpomenete si, co jste vy konkrétnì mìla v playlistu pøed pìtadvaceti lety?
Pìtadvacet let zpátky, to byl rok 1999. Možná dìlala nìjaké hitovky Britney Spears, bych øekla. Ta nìco mìla... a já jsem možná jela v Lenny Kravitzovi. Je to dost možné. Ale zase nechci kecat, nevybaví se mi pøímo konkrétní vìc.

Když jste zmínila Lennyho Kravitze, jako velmi mladá holka jste se s ním setkala pøi natáèení televizní hitparády Eso. Jaké to bylo?
Vždycky jsem mìla obrovský respekt k lidem, kteøí nìco umí. On samozøejmì patøí mezi profesionály, je to úžasný multiinstrumentalista. Kdykoli ho nìkde vidím, tak si vzpomenu na to, jak nám v Esu losoval vítìze v soutìži. To jsou prostì okamžiky, které se asi nebudou nikdy opakovat.

Vzpomenete si i na poslední Eso a na den, kdy jste ho natáèela?
Nevzpomenu si na den, ale vím, že jsem s nadsázkou sehrávala scénku, kde podepisuji koneènou smlouvu a odcházím. Vím, že jsme pøesnì takhle tu scénku koncipovali. Lidi si mysleli, že si dìlám srandu, ale já jsem tehdy opravdu skonèila.

To bylo pro mnoho lidí srdceryvné. Kolik vám tenkrát pøišlo dopisù s prosbou, abyste se vrátila?
Když budu chtít vnímat ješitnou èást mé osobnosti, tak mì to potìšilo, že jsem lidem chybìla. Ale odchod byl nezbytnì nutný. Aby se èlovìk mohl posunout dál a pøerodit, tak prostì musí nìco opustit a jít vstøíc novému já.

Nyní vás možná také èeká svým zpùsobem nìjaké nové já, protože èerven je vᚠnarozeninový mìsíc. Jak ho prožíváte?
Krásnì. Protože já se blížím k vytoužené padesátce. Moc se na ni tìším, vzývám ji a ctím. A dìkuji jí za to, že pøichází. Doufám, že budu dál lepším a lepším èlovìkem. To je cíl.

Vy máte poøád tu dívèí energii...
To skonèí!

Dobøe, ale kde se to stále bere? Ta jiskra v oku... Komu nebo èemu za to vdìèíte, pokud se to tak dá øíct?
Vy a vlastnì každý èlovìk, kterého potkám, ve mnì nìco probouzí. Pokud mì teï vidíte tìmahle oèima, tak jste to v tomto pøípadì vy. Ale jistì potkám i lidi, kteøí to ve mnì zabijí. Ale ona se pak vždycky zase nová jiskra narodí. Takže jeden druhému nesmírnì sloužíme.

Už jako hodnì mladinká jste mìla krásné rysy – svìtlé oèi, husté vlasy – nebyly tam nìkdy ambice, stát se modelkou?
Ne, nikdy. Já jsem to tak nikdy nemìla. I osobnostnì jsem byla nastavená tak, že bych to nikdy nezvládla. Protože, by se to nezdá, je to profese plná øehole a já nejsem èlovìk, který mùže mít zacíleno na to, jak vypadá. Nezvládla bych to. To je úkol poøád dobøe vypadat. A já mám docela ráda ten luxus nìkdy taky dobøe nevypadat. (smích)

Focení pøebalù cédéèek Èágo belo byl tedy vᚠmodelingový strop?
Urèitì. Myslím, že s léty se èlovìk pøekonává, ale vždycky je to o týmu, to sám dobøe víte. Když máte kolem sebe skvìlý tým, ten vám dodá hezký pocit a na tu chvilku pøed fotoaparátem jste možná nejlepší verzí vizuálu sama sebe. Ale pak je dobré nezapomenout na tu obyèejnou Terezu, obyèejnou osobnost.

Milujete zvíøata. Pomùže tøeba štìòátko jako substituce dìtí, které pomalu vylétají z hnízda?
Vždycky jsem mìla zvíøata, takže u nás má stále kdo odcházet. Teï jsou to dìti. Poøád mi doma zùstávají staré koèky, rùznì staøí psi a papoušek. Myslím, že nikdy nebudu sama. Ale je to i o tom, že mám plnou dùvìru v to, že když dìti opouštìjí dùm, vìdí dobøe, co dìlají a je to pro nì dùležité. Nechtìla bych se tøeba stát pøítìží pro svého syna. Je mu už dvacet tøi let, a nemùžu oèekávat, že bude muset zvedat telefony mamince, kdykoliv zavolá a odpovídat jí okamžitì na zprávy. Je dùležité nechat lidi žít. Oni tady budou mnohem déle, než tu budu já.

Do vínku jste možná ale dostala dlouhovìkost po babièce.
Myslím, že babièce bylo devadesát devìt let, opravdu to bylo tìsnì pøed stovkou. Kdyby to tak bylo i se mnou, bylo by to skvìlé. Ale buïme pokorní. Nevíme, kolik nám ten nahoøe vymìøil. Mùže to být ještì spousta let, ale mùže to být jenom pár. Tak pøijmìme, co dá.

Kdybyste mohla dát radu ostatním lidem, jak si nedìlat hlavu z toho všeho toxického okolo a proè nebýt tolik závislí na penìzích?
Já asi neumím dát radu. Ale chce to zacílit na vìci, které nemìní èas. A to je najít nejlepší cestu sám k sobì. Když vám bude dobøe samotnému se sebou, tak všechno ostatní se mùže mìnit. Jednou máš, jednou nemáš. Pøijde bolest, zvládneš bolest, pøijde radost, užiješ si radost... Ale musí ti vždycky být dobøe samotnému se sebou. Rozumìt si. A to je podle mì nìjaký životní úkol. Nebo alespoò to tak dìlám já. Dokud si rozumím, tak vím, že zvládnu co*koliv. Ve chvíli, kdybych ztratila kontakt se sebou? Hm, asi budu plavat.

Pøejeme v té vytoužené padesátce hodnì zdraví, lásky a radosti.
Moc dìkuji, vážím si toho. Opatrujte se, držte se, milujte se, množte se. Dìlejte, co chcete. Život je krásný!